Mám ráda období končícího jara, kdy zahrada kypí bujným růstem a září barvami. Deště posledních dnů tu divočinu ještě umocnily. Zelenina roste před očima. Ředkvičky narůstají do velikosti řep, kedlubny jak hlavy, salát nestačíme jíst. Odkvetly kosatce, pomalu končí i pivoňky. Ale hlavně jsou tady růže.
A červen je pro nás především měsíc růží a my jsme připraveni. Sušárna je uklizená, síta už jsou umytá a čekají na první várku růžových lístků. Všechny růžové keře v první, červnové, vlně kvetení, dávají ze sebe to nejlepší. Květy jsou velké a je jich moc. Čeká nás každodenní sbírání a sušení. Jakkoli vypadá růžové pole na pohled nádherně a romanticky za těch x sezón už víme, kolik tvrdé práce se za touto krásou skrývá. Ale o tom si povíme někdy jindy.
Dnes se s vámi chci podělit o výběr mých nejoblíbenějších růží, které u nás pěstujeme. Třeba vás tento výběr inspiruje pro vlastní růžovou zahradu.
Mou nejmilejší je švédská královna (Queen of Sweden). Nepatří k těm, které by vás ohromily velkým květem či výraznou barvou. Má jemnou pastelově růžovou barvu, místy s meruňkovým nádechem. Okvětní lístky jsou na okrajích bledé až skoro bílé a směrem do středu je barva intenzivnější. Vůně je lehká, jemně citrusová. Poplatná svému jménu hrdě nese své květy vstříc slunci. Pro její něžnost a neobvyklou krásu si u nás vydobyla přezdívku „svatební“. Na rozdíl od všech ostatních růží co máme, má „královna“ vzpřímený růst a je tak ideální pro podsadbu šanty či levandule a zcela jistě zazáří v každém trvalkovém záhonu. Je nádherná v květinových aranžmá – ideálně jen v doprovodu zelené a jemných bílých květů. Je trvanlivá a bude vás ve váze těšit po mnoho dní. To vše a ještě mnohem víc vám dá tato angličanka se švédským pasem!
Lucie (Lichtkönigin Lucia) je legendární odrůda pro svou intenzivní žlutou barvu, zdravé olistění a vysokou mrazuvzdornost. Byla vyšlechtěna v roce 1966 šlechtitelem Kordesem a dodnes je stálicí v nabídkách většiny zahradnictví. Mám ji ráda pro její bohaté kvetení a vitalitu. Dospělý květ je poměrně velký a kališní lístky jsou na rozdíl od spořádaných angličanek rozčepýřené jako sukně barové tanečnice. Nicméně není to klasická plnokvětá odrůda, takže ji naprosto milují včely. Při sběru musíme být hodně opatrní, abychom nepřišli k úrazu – tedy k žihadlu. Obzvlášť zajímavé jsou lehce rozevřená poupata, která nesou na vnější straně kališních lístků stopy intenzivní syté červené barvy, která se ale s růstem květu zcela vytratí. Zařadila bych ji mezi sadové růže, ale když ji dáte k opoře, dá i dva a půl metru. Díky své syté barvě září v zahradě jako drahokam a čím je jich více, tím jste bohatší!
Pokud bych chtěla na zahradě vytvořit totální růžovou buš, zvolila bych Džejmíka (James Galway). Je to mohutný keř s dlouhými až převisajícími výhony, které jsou téměř beztrnné – hlavně na koncích výhonů. Což je pro nás při sběru květů celkem velké plus. Má velké, plné růžové květy, které od sytého středu směrem k okrajům blednou. Romantický angličan se šarmem a vůní „starých růží“. Kdybych vzala všechny naše růže, tak tato má suveréně nejvíce okvětních plátků na metr čtvereční. Je pravda, že při sběru běháme s plnými koši od Jamese mnohem častěji než od jiných odrůd.
Ale abych nebyla nespravedlivá. Máme v našem poli i pár velkokvětých růží, z nichž nejvíce vyniká odrůda „Big Purple“. Samotná svým vzrůstem a velikostí keře nikterak neuchvátí, ale totálně vás dostanou její obrovské květy. Kombinace uhrančivé, hluboké, temně fialové magenty a intenzivní vůně spolu s pravidelně poskládanými okvětními lístky je úžasná. Člověk žasne, co příroda dovolila šlechtitelům vytvořit. Pro nás je jen škoda, že jde o čajohybrid, takže z jednoho keře sklidíme v průměru tak 5 – 6 květů a víc nic. Ale nevadí. Já si ji hlavně šetřím domů do vázy na stůl, kde mi dělá radost, když nejsem na poli.
Tak to je mých pár favoritek z našeho pole, kde ze zřejmých důvodů máme vysázené převážně sadové růže nebo plnokvěté angličanky. Mimo pole mám ale vysázených spoustu jiných růží – botanických a historických, z nichž v poslední době jsem si oblíbila hlavně popínavé, drobnokvěté růže, jako je např. odrůda „Garland“ nebo „Pauls Himalayan Musk“, které na svých dlouhých výhonech nesou záplavu tisíců drobných květů. Pravda, některé vykvetou jen jednou za sezonu, ale těch pár dnů, kdy kvetou, mi vystačí na celý rok. Už se nemůžu dočkat, až mi pokryjí střechu sušárny nebo přerostou dřevěnou pergolu, pod kterou si chodíme odpočinout. Pokud patříte k milovníkům růží, zkuste si jednou místo velkokvěté odrůdy pořídit tyhle drobnokvěté šplhavce a uvidíte, co je to za krásu!
Tak ať vám to na zahrádce v červnu pěkně kvete a voní…
Blanka
